Ptačí zob vejčitolistý (Ligustrum ovalifolium)
Osvědčenou a oblíbenou dřevinou do živých plotů je ptačí zob. V červnu až červenci se krášlí krémově bílými vonnými květy, které jsou uspořádány do lat a vábí motýly. Malé černé plody jsou jedovaté. Ptačí zob vejčitolistý (Ligustrum ovalifolium) je vhodný do živých plotů o výšce do dvou metrů. Dobře snáší řez. Protože špatně přečkává tuhé mrazy, je vhodnější do teplých, vinohradnických poloh.
Vysazujte 3 - 4 rostliny na metr živého plotu, doporučená výška sazenice 60 - 100 cm; tmavě modré bobule jsou jedovaté, roční přírůstek 25 - 35 cm; odolný větru, v zimě částečně zelený.
Dřišťál juliin (Berberis julianae)
Stálezelený silně ostnitý vzpřímený keř s kožovitými na líci tmavě zelenými lesklými listy dorůstá výšky 2,5 metru. Kvete žlutými vonnými květy v květnu až červnu, atraktivní modravě ojíněné drobné bobule ve svazečcích zdobí dřišťál celý podzim. Je to druh velmi nenáročný rostoucí jak v kyselých, tak neutrálních půdách, na suchých i vlhkých stanovištích na slunci i ve stínu.
Zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens L.)
Pochází ze Středomoří, kde vytváří stromkovité, 2 až 3 m vysoké a bohatě rozvětvené keře s drobnými, 1,5 až 3 cm dlouhými, vejčitými, kožovitými, tmavozelenými a lesklými listy. Velmi dobře snáší i hluboký řez, a proto býval zvlášť oblíbený v barokních a biedermeierovských zahradách k vytváření topiari těch nejbizarnějších tvarů (nejen koulí, kuželů, hranolů a kuželek, ale dokonce i zvířat).
Může se použít pro tvarované ploty až do výšky 1,5 m. Je to jedna z mála dřevin, které dobře rostou na plném slunci i ve stínu. Pro svůj cizokrajný a strohý vzhled se nehodí na venkov a do krajiny, ale je předurčený do historických zahrad a městského prostředí.
Městské zakouřené ovzduší snáší dobře a není zvlášť náročný ani na půdu. Prospívá v každé normální zahradní zemi, ale nejlépe se mu daří v písčitohlinité půdě. Nevhodné jsou jen těžké a příliš vlhké půdy. Velké nároky má na živiny, a proto při výsadbě přidáváme kvalitní kompost a pravidelně přihnojujeme. Pokud má dostatečnou výživu, snese i velmi hluboký řez. Raší (stejně jako tis) ze spících oček, takže v plotu snadno zaplní i díry vzniklé zlomením nebo odumřením některých větévek. Řez musí být ukončen během srpna.
V okrasných školkách se můžeme setkat s několika kultivary. Nejvýznamnější jsou Buxus sempervirens 'Sufruticosa', drobný kultivar, který se výborně hodí pro vysazování nízkých, třeba jen 15 cm vysokých záhonových obrub a ornamentů (obr. 31). Buxus sempervirens Arborescens' je mnohem bujnější a vyhovuje především pro vysoké tvarované ploty až do 1,5 m výšky.
Existuje samozřejmě i mnoho dalších stálezených dřevin, které se však vzhledem ke svému habitu, nárokům nebo ceně do živých plotů nepoužívají a v zahradě se uplatňují spíše jako solitéry.
Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus L.)
Pochází z jihovýchodní Evropy a Malé Asie, kde roste jako malý strom, u nás je to jen 2 až 3 m vysoký rozložitý keř. Má lesklé, kožovité, celokrajné listy elipsovitého tvaru. Bílé květy ve štíhlých úzkých hroznech rozkvétají v květnu vzpřímené jako svíčky. Peckovičky, které se na rostlině objevují po odkvětu, jsou černé. Celá rostlina je mírně jedovatá a obsahuje amygdalin, který se v minulosti využíval ve farmacii.
Jako většina stálezelených rostlin bobkovišeň nesnáší přímé slunce a nejlépe se jí daří v polostínu, v propustné zásadité půdě s dostatkem živin. Při velkých mrazech může někdy v zimě namrzat, ale velmi dobře regeneruje a také dobře snáší řez.
Z bobkovišně lze vytvářet 1 až 1,5 m vysoké stálezelené tvarované živé ploty. Tvarovací řez provádíme nejlépe brzy na jaře. Pro svůj cizokrajný a strohý vzhled se nehodí na venkov a do krajiny, ale je předurčená do historických zahrad a do městského prostředí.
V okrasných školkách se můžeme setkat s několika kultivary různého vzrůstu. Při výběru rostlin pro výsadbu tvarovaných živých plotů se vyhýbáme nízkým, doširoka rozložitým kultivarům a vybíráme vyšší, vzpřímeně rostoucí kultivary, mezi které patří např.: Primus laurocerasus Caucásica', Prunus laurocerasus Herbergii', Primus laurocerasus Rotundiťolia', nebo Prunus laurocerasus 'Schipkaensis Macrophylla'.
Cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium L.)
Pochází ze Středozemí a ze západní Evropy, kde roste jako menší strom. U nás může v příznivých podmínkách dorůst až do výšky 5 m. Má lesklé kožovité listy, které se vyznačují tvarovým dimorťismem - ve spodní části jsou ostnitě zubaté a silně pichlavé, ve výšce mají okraje hladké. Květy jsou drobné, bílé, zcela nenápadné a většinou bývají dvoudomé. Velmi ozdobné jsou zářivě červené lesklé plody, které vytrvávají na rostlině většinou až do jara. Plody se ale vyvíjejí jen na samičích rostlinách a to pouze za předpokladu, že je v blízkosti také nějaká samčí rostlina.
Cesmína je velmi atraktivní. Zejména v Británii je symbolem Vánoc, podobně jako u nás jmelí.
Dřevina dobře snáší řez, ale je poměrně značně choulostivá. V zimě často namrzá a při jejím nákupu budeme muset sáhnout hlouběji do kapsy.
Vyžaduje kvalitní živné půdy, které nemají být příliš lehké, ale přitom musí být propustné. Nesnáší přeschnutí půdy a přímé slunce, zejména v zimě.
Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea ROEM.)
Pochází z jižní Evropy, Malé Asie a Kavkazu. Volně rostoucí hlohyně je malebně rozsochatý, ale hustý trnitý keř. Dorůstá výšky až 3 m, ale pěstuje se v řadě kultivarů, které se značně liší charakterem vzrůstu. Listy má lesklé, úzce eliptické, na okrajích vroubkované. Drobné bílé květy se podobají hlohu. Nejozdobnější na celém keři jsou malvičky, které vydrží většinou dlouho do zimy. Barva plodů závisí na kultivaru a bývá zářivě červená, oranžová, ale i žlutá (obr. 30).
Na stanoviště je hlohyně vcelku nenáročná, roste v každé běžné půdě, která není příliš těžká a je dostatečně propustná. Lépe roste v polostínu, ale dokáže růst i na slunci. Velmi dobře snáší řez a lze z ní vytvářet působivé a přitom neprostupné tvarované živé ploty vysoké až 1,5 m.
Pro svůj cizokrajný a nápadný vzhled se hlohyně nehodí do venkovské krajiny, ale je předurčená do historických zahrad a do městského prostředí. Patří mezi růžokvěté rostliny, které jsou ohroženy bakteriální chorobou známou jako spála růžokvětých.
Levandule úzkolistá (Lavandula angustifolia Mill.)
Pochází ze Středozemí. Jde o drobný polokeř dorůstající u nás nejvýše do 0,5m výšky, častěji ale méně. Celá rostlina je silné aromatická. V červenci až srpnu kvete ve vzpřímených klasnatých modrofialových květenstvích.
Levandule vyžaduje teplé slunné stanoviště a propustnou půdu, dobře snáší sucho. Hodí se k výsadbě nejnižších živých plůtků nebo záhonových obrub.
Akce - slevy
Habr obecný
Jilm sibiřský
Jehličnaté dřeviny
Listnaté dřeviny
Exotické dřeviny
Soliterní stromy
Kvetoucí keře
Trvalky
Půdokryvné rostliny
Pnoucí rostliny
Drobné ovoce
Byliny - léčivky
Trávy
Vánoční stromy
Semena okrasných dřevin
Zvířata, krmivo
Příslušenství
Realizace, údržba
Kovářské výrobky