S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Kliknutím na tlačítko "OK" souhlasíte s použitím preferenčních, statistických i marketingových cookies pro nás i naše partnery. Funkční cookies jsou v rámci zachování funkčnosti webu používány po celou dobu procházení webem. Podrobné informace a nastavení ke cookies najdete zde.
Ok

Rostliny vhodné pro živé ploty - jehličnaté dřeviny

02.11.2016

Rostliny vhodné pro živé ploty - jehličnaté dřeviny

Cypřišek leylandův (Cupressocyparis leylandii)

 

Cypřišek leylandův je další z rodiny rostlin vhodných pro tvarování do živých plotů.

Jedná se o rychle rostoucí cypřiš sloupovitého tvaru, který u nás dorůstá 15 - 20 m výšky a 3 - 5 m šířky. Roční přírůstek bývá až 1 m. Vyžaduje kyselé až mírně alkalické půdy s vysokým obsahem živin. U nás je dostatečně mrazuvzdorný.

Další vhodné použití je jako solitera nebo do skupinových výsadeb.

 

Cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana PARL.)

Cypřišek Lawsonův pochází ze západních částí Severní Ameriky, kde dorůstá až do výšky 40 m. U nás dosahuje, pokud ho ponecháme volně růst, nejvýš do výšky přibližně 25 m. Tvarem koruny, která je štíhlá, se podobá zeravům (Thuja spp.). Jehlice a větvičky jsou však celkově jemnější a jejich zelená barva přechází spíše do modré nebo do šedé a na podzim se nemění (podobné zeravy jsou na podzim nahnědlé).

I když jsou cypřišky možná hezčí než zeravy, pěstují se u nás méně, protože jsou náročnější. Aby se vyvinuly do plné krásy, vyžadují dobrou a živinami bohatou zahradní půdu a za sucha důkladnou zálivku. Jsou také náročné na tep­lo a nelze je vysazovat v mrazových kotlinách a v oblastech, kde jsou silné zimní a vysušující větry. Také na světlo jsou náročnější než zeravy a vyžadují pravidel­né a pečlivě sestřihování. Nesnášejí hlubší řez a nemají schopnost obrůstat ani na kmeni, ani na zaschlých letorostech.

V krajině působí příliš cizorodě a hodí se především do historických objek­tů a k výrazné architektuře. Tvarované živé ploty z cypřišků jsou hezčí než ze zeravů a mohou být až 6 m vysoké při šířce základny asi 2 m. Mimo cypřišků Lawsonova se u nás pěstují ještě některé další druhy (například cypřišek nutkaj- ský - C. nootkaensis, cypřišek tupolistý - C. obtusa a cypřišek hrachonosný - C. pisifera), které se ale pro vysazování živých plotů hodí méně.

 

Smrk ztepilý (Picea abies KARST.)

Jedná se o domácí lesní strom, který u nás přirozeně roste v podhorských a hor­ských oblastech (přibližně od 600 m n. m.). Na vhodných stanovištích vytváří husté, uzavřené, temně zelené koruny. Solitérně rostoucí stromy dosahují oby­čejně 30 až 50m výšky a koruna může mít průměr 10 až 12 m. Aby se strom dobře vyvíjel, vyžaduje dostatek vláhy, zejména vláhy vzdušné.

Smrkové živé ploty se hodí především do horských a podhorských vlhkých krajin, kam výborně zapadají také z krajinářského hlediska. Dobře působí i ve venkovské krajině, ale do středních a zejména nižších poloh se nehodí. Tvarova­ný smrkový živý plot může tvořit živé stěny vysoké až 5 m, ale velmi často se ze smrků zakládají i živé ploty nižší. Nikdy však nemá být smrkový živý plot nižší než 1 m (obr. 25). Smrkové ploty jsou neprávem opomíjené a ve vyšších polo­hách by si zasloužily podstatně většího rozšíření.

Aby byly živé ploty tvořené smrky husté a dobře zavětvené až k zemi, potře­bují správnou péči. Zvlášť důležité je udržovat kónický tvar plotu - na každý metr výšky se musí pilot směrem vzhůru asi o 5 až 8 cm zužovat. Smrk nedokáže regenerovat ze staršího dřeva a stříhat můžeme jen letorosty, hlubší řez by smrk nenávratně poškodil. Strom sestřihujeme pro vyzrání jarních letorostů, tj. kon­cem června, počátkem července nebo koncem zimy před rašením.

Kouzlo smrku ztepilého spočívá v tom, že je to naše domácí dřevina, která se výborně hodí do české krajiny. Tvarovaný živý plot lze vytvořit i ze smrku pichlavého (Picea pungens) - tato introdukovaná dřevina je sice velmi oblíbená, ale v krajině působí nepřirozeně.

 

Tis červený (Taxus baccata L.)

Naše domácí dřevina, ve středověku ceněná pro tvrdé a velmi pružné dřevo, kte­ré se používalo k výrobě luků. Jehlice jsou měkké, tmavozelené (tis je nejtmavší z našich dřevin vůbec), pouze zjara při rašení světlejší.

Změny naší krajiny způsobily, že v přírodě tis téměř vyhynul a dnes je zařa­zen mezi ohrožené (chráněné) druhy. Přesto je to dřevina poměrně nenáročná a v některých parcích (např. v Praze v Průhonicích) se sama hojně rozmnožuje. Je to také jedna z mála dřevin, které rostou stejně dobře na výsluní jako v hlu­bokém stínu (obr. 26). Vyhovuje jí středně těžká půda s dostatkem vápníku. Nevhodné je jen stanoviště příliš suché a vystavené vysušujícím větrům nebo mrazová kotlina.

Pro výsadbu tvarovaných živých plotů je tis velmi vhodný mimo jiné také proto, že mimořádně snadno zmlazuje. Řez snese ještě lépe než zimostráz, a proto patřil, spolu se zimostrázem a habrem, k nejoblíbenějším dřevinám ke tvorbě plůtků a topiarií v barokních zahradách. Má výjimečnou schopnost rašit z adventivních pupenů i ze starého dřeva kmínků. Ukázkovým příkladem rege­nerační schopnosti tisu je zmlazení starých přerostlých tisových stěn v parku v Lednici na Moravě počátkem sedmdesátých let. Staré tisy byly tehdy seřezány doslova na „telegrafní tyče“, ale v krátké době obrazily a byly z nich zapěstovány nové stěny.

Tis může dorůst až do 20m výšky, ale záleží na původu sazenic. V okrasných školkách se množí převážně řízkováním, ale školky volí hlavně kultivary, jejichž habitus se „normálnímu“ tisu příliš nepodobá. Řízkovance vytvářejí rozsochaté, pomalu rostoucí keře, které se pro výsadbu tvarovaných živých plotů nehodí.

Pro živé ploty jsou nejlepší odrostlé semenáče, které se mohou buď nechat volně růst na živý plot netvarovaný, nebo pravidelně sestřihovat do nejrozmanitějších tvarů.

Stříhaný živý plot z tisů je vůbec nejhezčí a není ani zvlášť náročný. Tvaruje se na živé ploty až 4 m vysoké, ale mohou se z něho vytvářet i nižší, třeba jen met­rové plůtky. Plot se stříhá od poloviny června do konce srpna. Někdy se doporu­čuje vysazovat na živé stěny jeho pyramidální formy (Taxus baccata 'Fastigiata' nebo Taxus baccata 'Hibernica'), které jsou ale choulostivější, snadno namrzají a jejich sazenice jsou dražší.

Celý tis - dřevo, jehlice i semena - je jedovatý, ale s jednou výjimkou - červe­ný míšek plodu, který obklopuje semena, je možné jíst.

 

Zerav západní (Thuja occidentalis L.)

Pochází ze západní části USA, kde roste na vlhčích místech, podél vod apod. Volně rostoucí zerav dosáhne výšky 15 až 20 m, vytváří úzce kuželovitou hus­tou korunu a má drobné šupinovité tmavozelené jehlice se slabým nádechem dohněda. Většina variet na zimu hnědne, ale na jaře dostává opět normální zele­né zbarvení.

Má několik vlastností, pro které je patrně nejoblíbenější a nejčastěji používa­nou dřevinou pro výsadbu živých plotů. Je plně odolný proti mrazu, rychle roste, je celkem nenáročný, snáší i velmi hluboký řez a hlavně - v okrasných školkách se množí ve velkém řízkováním, a je tak relativně levný a dobře dostupný.

Ze zeravů lze vytvořit hladké, 1 až 5 m vysoké a 0,5 až 2 m široké stěny. Z kra­jinářského pohledu je možné zerav západní akceptovat v městském prostředí. I ve městě sice vypadá „lacině“, ale do krajiny nepatří vůbec. Zde působí velmi tvrdě, cizorodě.

Mají-li být živé ploty ze zeravů opravdu pěkné, vyžadují světlé stanoviště, středně těžkou až jílovitohlinitou a dostatečně vlhkou půdu, bohatě zásobenou živinami. Pravidelně sestřihované živé ploty občas důkladně zalijeme a každý druhý rok je přihnojíme kvalitním kompostem.

Ještě lepší než základní druh je forma Tlmja occidentalis 'Malonyana', která na zimu nehnédne, nýbrž zůstává stále zelená. Je však užší a má-li se vysazo­vat jako všechny konifery tak, aby se rostliny dotýkaly, je potřeba většího počtu sazenic (obr. 27). Kromě zeravů západního se u nás pěstuje také zerav obrovský (Thuja plicata) - rychle rostoucí, 15 až 35 m vysoký strom. Na založení živého plotu se ale nehodí, protože v zimě často namrzá a hůře se tvaruje.


Vytvořeno systémem www.webareal.cz

OWUzNjcy