S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Kliknutím na tlačítko "OK" souhlasíte s použitím preferenčních, statistických i marketingových cookies pro nás i naše partnery. Funkční cookies jsou v rámci zachování funkčnosti webu používány po celou dobu procházení webem. Podrobné informace a nastavení ke cookies najdete zde.
Ok

Rostliny vhodné pro živé ploty - opadavé listnaté dřeviny

02.11.2016

Rostliny vhodné pro živé ploty - opadavé listnaté dřeviny

Pod pojmem „živý plot“ si na prvním místě každý představí tvarovaný živý plot, a proto je kapitola věnována především výběru druhů vhodných pro tvarované živé ploty.

Výběr druhů použitelných pro volně rostoucí živé ploty je extrémně široký a zahrnuje prakticky všechny u nás rostoucí keře (například tavolník - Spiraea, trojpuk - Deutzia, vajgélie - Weigelia, pustoryl - Philadelphus, pámelník - Symphonicarpos a mnoho dalších). Uvedené druhy proto představují jen určitý průřez.

 

Buk lesní (Fagus sylvatica L.)

Náš domácí strom, který může dorůstat do výšky 25 až 30 m, a pokud roste na volném prostranství, může dosahovat i stejné šířky. Velmi dobře snáší řez a ochotně zmlazuje, proto se hodí na výsadbu vyšších tvarovaných plotů.

Bukový živý plot se podobá habrovému, ale je lesklejší a listy jsou na podzim žlutohnědě zbarvené. Na stanoviště je náročnější než habr, žádá plné výsluní, těžší, hlinitou nebo jílovitohlinitou a dostatečně vlhkou půdu a nejlépe se vyvíjí, je-li v půdě vápno.

Jako domácí dřevina se buk hodí do volné krajiny a na venkov, ale skvěle se uplatní i v moderní zahradě ve městě. Pro výborné možnosti tvarování (zejména do vyšších stěn) byl velmi oblíbený také v historických zahradách. Na nízké tva­rované živé ploty se nehodí, plot by měl být nejméně 2 m vysoký a 80 cm široký.

 

Čimišník stromovitý (Caragana arborescens)

Pochází ze Sibiře a východního Mandžuska. Je to rychle a vzpřímeně rostoucí, hustě olistěný, 4 až 6 m vysoký a 3 až 5 m široký keř s tmavozelenými, v mlá­dí chloupkatými a později lysými větvemi. Listy jsou 8 až 10 cm dlouhé, sudozpeřené, složené z deseti drobných sytě zelených lístků. Motýlokvěté světle žluté květy rozkvétají v drobných hroznech v květnu. Plody jsou měchýřkovité, světle hnědé a suché tobolky. Jako ostatní vikvovité (motýlokvěté) rostliny má čimišník na kořenech hlízkové bakterie, které poutají vzdušný dusík.

Čimišník je úplně nenáročný a otužilý, daří se mu i v nejhorších a nejchud­ších půdách, netrpí suchem a roste i v úplně suchých polohách. Z dřeviny lze vytvářet tvarované živé ploty vysoké až 2 m a široké asi 80 cm. V tvarovaných plotech téměř nekvete a neplodí.

Řez musíme provádět pravidelně, chyby se špatně napravují, protože při hlub­ším řezu hůře regeneruje.

Dobře se hodí k výsadbám uvnitř měst a obcí, není ale vhodný k výsadbám do krajiny. Optimální vzdálenost, na kterou čimišník vysazujeme, je 40 až 50 cm.

 

Dřín obecný (Cornus mas L.)

Dřín je naše domácí dřevina s centrem rozšíření v jižní Evropě, u nás přiroze­ně roste v teplejších polohách, kde je význačným druhem společenstva Sípáko­vých doubrav. Jedná se o košatý keř dorůstající 3 až 6m výšky a vytvářející někdy i malé stromky. Kvete žlutě v únoru až dubnu - ještě před vyrašením listů. Kvít­ky jsou drobné, ale početné a poskytují první pastvu pro včely (obr. 35). Listy jsou vejčitě kopinaté, 3 až 5 cm dlouhé, celokrajné a mají nápadně vystouplou obloukovitou nervaturu. Jsou jasně zelené a na podzim se nebarví. Plody jsou korálové červené, asi 1,5 cm dlouhé a jedlé dřínky, které dozrávají na podzim.

Ačkoliv dřín není na půdu zvlášť náročný, daří se mu nejlépe ve středně těžkých a živinami bohatých půdách s vysokým obsahem vápníku, na slunných sušších místech a na svazích. Dobře snáší zakouřené ovzduší. Je to dřevina teplo­milná a světlomilná, proto živý plot z dřínu zakládáme pouze na plném výsluní.

Dřínový plot můžeme tvarovat na výšku 1 až 2,5 m při šířce 0,6 až 1 m. Hůře regeneruje, a tak se řez musí provádět pravidelně, radikální nápravy zanedbané­ho řezu by rostliny těžko snášely.

Dřišťál obecný (Berberis vulgaris L.)

Jedná se o náš domácí druh, který je velmi podobný japonskému dřišťálu Thunbergovu, od kterého se na první pohled liší mohutnějším vzrůstem - dorůstá až do výšky 2 až 3 m. Má také podobné nároky - vyžaduje slunce nebo jen mírný polostín a dobře snáší suché a vápenité půdy.

Jako domácí trnitá dřevina by se dobře hodil na vysazování živých plotů v krajině, hlavně plotů ohradních. Je ale mezihostitelem dvoubytné rzi travní (Puccinia graminis), která vážně škodí na obilninách. Japonský dřišťál Thunbergův není touto rzí napadán.

 

Dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii)

Dřišťál Thunbergův pochází z Japonska. Vysazuje se jako solitérní keř, na svahy a také do volně rostoucích i tvarovaných živých plotů. U nás dorůstá obyčejně výšky 1 až 1,5 m a stejné šířky. Je hustě větvený, má rozložité, silné a trnité větve a 2 až 3 cm dlouhé, protáhle vejčité zelené listy, které jsou na podzim zbarveny ohnivě červeně. Kvete bohatě, asi 1 cm velkými sytě žlutými květy. Plo­dy, korálové červené bobule, vydrží na keři dlouho do zimy.

Vyžaduje slunce nebo jen mírný polostín a dobře snáší suché a vápenité půdy. Hodí se na nízké tvarované živé ploty do výšky 0,8 m. Díky trnitým větvím je ideální na vysazování živých plotů v krajině, hlavně plotů ohradních, je dokonce vhodnější než náš domácí dřišťál obecný, protože není mezihostitelem rzi travní (Puccinia graminis).

 

Habr obecný (Carpinus betulus L.)

Habr je asi nejvýznamnější dřevina pro zakládání živých plotů. Jde o domácí druh, jenž roste většinou jako strom, někdy ale také jako mohutný keř s roz­ložitými větvemi a poměrně tenkými větévkami. Listy jsou vejčitě kopinaté, na okraji dvakrát ostře pilovité, dlouhé 4 až 10 cm a 2,5 až 4 cm široké. Stočené uschlé habrové listy zůstávají na větvích často až do jara a opadávají teprve při rašení. Habrový plot tak i v zimě zůstává téměř neprůhledný.

Habr není náročný na půdu. Roste stejně dobře jak v lehkých písčitohlinitých půdách, tak i v těžké jílovité a vápenité půdě. Nevyhovují mu jen suché a horké jižní svahy, nebo naopak půdy příliš vlhké. Je polostinnou dřevinou. Má vyni­kající regenerační vlastnosti a dobře obrůstá dokonce i z pařezů. V minulosti se této vlastnosti využívalo v lesním hospodářství - pařezina byl druh habrového lesa, který se nezakládal výsadbou sazenic, ale vznikl z výmladků, kterými po těžbě obrostly pařezy. Pro velkou regenerační schopnost, která umožňuje téměř neomezené tvarování, je jednou z nejoblíbenějších dřevin využívaných k vysa­zování tvarovaných živých plotů. Za svou oblibu vděčí schopnosti poskytovat dokonalou ochranu proti větru. Za výsadbu habrového plotu se nám zpěvem odmění také mnozí zpěvní ptáci, kteří habr velmi rádi vyhledávají ke hnízdění.

Pro svoji plasticitu má habr velmi široké uplatnění. Lze z něj vytvářet tvaro­vané živé ploty třeba jen metr vysoké, ale i mohutné, až 6 m vysoké a přitom poměrně úzké tvarované stěny. Jako domácí dřevina se habr velmi dobře uplat­ňuje ve volné krajině a na venkově, ale hodí se i do moderní zahrady ve

měs­tě. Pro téměř neomezené možnosti tvarování byl velmi oblíbený také v historických zahradách.

Aby byly tvarované habrové ploty pěkné, vyžadují pravidelný řez a půdu bohatou na živiny. Velmi účelné je přihnojování organickým hnojivém. Silnější rostliny vysazujeme na vzdálenost 50 cm, slabší raději jen na 30 cm.

 

Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna)

Hloh jednosemenný je náš domácí, silně trnitý keř. Listy jsou široce vejčité, k řapíku klínovitě zúžené až utáté a hluboce laločnatě vykrajované. Bílé květy tvoří okolíky a rozkvétají v červnu. Plody jsou vejčitě kulovité malvičky s jedním semenem.

Hloh je nenáročná dřevina, která se spokojí takřka s každou půdou a dob­ře snáší sucho, žádá však plné výsluní. Je rychle rostoucí, snáší hluboký řez a přestárlé keře je při zmlazování možné seříznout až u země. Trnité větve hlo­hu poskytují výbornou ochranu zpěvným ptákům, kteří ho rádi vyhledávají ke hnízdění.

Pro svoji nenáročnost a výborné regenerační schopnosti, ale také pro nepro­stupnost, patří hloh k nejvýznamnějším druhům pro výsadby tvarovaných ži­vých plotů. Velmi dobře se hodí do krajiny a venkovské zástavby, kde má široké uplatnění a lze z něj vytvářet nenáročné, absolutně neprostupné a při­tom působivé tvarované živé ploty vysoké 1 až 2 m a široké 60 až 100 cm.

Má-li mít hlohový živý plot pěkný hladký vzhled, je dobré ho stříhat dvakrát ročně, nejlépe v červnu a znovu koncem zimy. Intenzivně stříhané hlohové ploty pochopitelně ani nekvetou, ani neplodí. Nejvhodnější vzdáleností pro výsadbu neproniknutelného hlohového plotu je 30 až 40 cm.

Nevýhodou hlohu je jeho atraktivita pro některé housenky (především pídalku podzimní - Operophtera brumata) a také pro mšice, kterými je často napa­dán. Ještě větším rizikem je bakteriální choroba známá jako spála růžokvětých.

 

Hloh obecný (Crataegus laevigata)

Hloh obecný je náš další domácí druh hlohu. Je velmi podobný hlohu jednose- mennému, od kterého se odlišuje listy, které jsou mělčeji vykrajované a plody, které mají po dvou semenech. Také jeho význam a použití jsou stejné, liší se jen mírně většími nároky na vláhu.

 

Hloh slívolistý (Crataegus x prunifolia)

Je to kříženec dvou severoamerických druhů (Crataegus crusgalli a Crataegus succulenta). Má podobné vlastnosti jako oba naše domácí druhy. Odlišuje se krátce vejčitými, ostře pilovitými, tmavozelenými a lesklými listy, až 5 cm dlou­hými zahnutými trny a většími šarlatově červenými plody, které zůstávají na keři ještě dlouho po opadu listů.

Na rozdíl od našich domácích druhů netrpí hloh slívolistý škůdci, ale je napa­dán spálou růžokvětých. Je naprosto otužilý, poměrně brzy raší a zmlazuje se ještě snáze než ostatní druhy.

 

Javor babyka {Acer campestre L.)

Babyka je naše domácí dřevina rostoucí někdy jako menší strom, jindy jako vel­ký keř vysoký 10 až 12 m. Má pružné a poměrně tenké větve s trojlaločnými až pětilaločnými, asi 8 až 10 cm velkými listy. Sytě zelené listy se na podzim barví dožluta. Díky bohatému olistění jsou živé ploty z babyky husté a dobře kryjící, ale musí se pravidelně sestřihávat.

Babyka je vhodná pro vytvoření živých plotů vysokých 1,5 až 3 m a širokých 0,8 až 1,5 m, mohou však být i vyšší. Lze je zakládat jak na výsluní, tak i ve stínu, musí se ale pravidelně krátce stříhat, protože jinak hůře obrůstají. Tento javor se hodí do krajiny a na venkov, kam z krajinářského hlediska výborně zapadá.

Javor babyka je nenáročný, odolný vůči mrazu i kouři a daří se mu takřka v každé půdě, mimo půdy suché a písčité.

 

Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum L.)

Jde o mohutný strom pocházející z Balkánu, nazývaný také kaštan koňský. U nás zdomácněl v období baroka. Volně rostoucí stromy dorůstají do výšky až 25 m, v květnu vytvářejí četné vzpřímené hrozny bílých květů a koncem pod­zimu na nich dozrávají známé plody. Jírovec tvarovaný řezem však nekvete, a tudíž ani neplodí.

Jírovec rychle roste, na mráz ani na kouř není choulostivý, na půdu je nená­ročný, snáší hluboký řez a dobře zmlazuje.

V roce 1993 se na našem území poprvé objevil nový škůdce - klíněnka jírovcová (Cameraria ohridellá). Tento drobný motýlek od roku 1998 výrazně poško­zuje pražské parky a trvale oslabuje a ničí všechny jírovce na našem území.

Jírovec se hodí k výsadbě alespoň 3 m vysokých živých plotů nebo vysokých stěn. Krásně se vyjímá především ve velkých historických sadovnických úpra­vách, jeho použitelnost ale významně snižuje plošné poškozování klíněnkou. Určitým řešením může být náhrada jírovce maďalu za jírovec červený (Aesculus x carnea), který je méně vzrůstný, ale není poškozován klíněnkou.

 

Kalina obecná (Viburnum opulus L.)

Kalina obecná je náš původní druh. Její přirozený areál je velmi široký, roste téměř v celé Evropě, na Kavkaze, na západní Sibiři a ve střední Asii. Volně ros­toucí kalina obecná je 3 až 4 m vysoký keř s nepravidelnými, tři až pětilaločnými listy. Květy jsou uspořádané do vrcholičnatých květenství a jsou dvojího druhu. Uprostřed květenství jsou nenápadné drobné, ale plodné kvítky, po obvodu jsou výrazné, ale sterilní květy.

Na rozdíl od kaliny tušalaj tento druh nesnáší sucho, ale vyžaduje vlhčí a humózní stanoviště. Dobře se hodí k zakládání tvarovaných živých plotů vyso­kých 1,5 až 2,5 m. Ploty by měly být široké asi 1 až 1,5 m.

Kompozičně se dobře uplatní především v krajině a ve venkovské zástavbě. Je to typický okrasný keř venkova, v minulosti to byl jeden z nejoblíbenějších keřů na venkovských zahrádkách. Nevýhodou kaliny obecné může být její větší náchylnost k napadení mšicemi a housenkami.

 

Kalina tušalaj (Viburnum lantana L.)

Kalina tušalaj je také náš původní domácí druh, který roste v nižších a střed­ních polohách. Přirozeně je rozšířen ve střední a jižní Evropě a na východ až ke Kaspickému moři. V České republice roste především na vápencích a spraších v hlubokých půdách bohatých na živiny. Je to 3 až 4 m vysoký a 2 až 3 m široký keř s velkými, šedozelenými, kožovitými a na povrchu svraskalými listy. Konco­vá vrcholičnatá květen,ství s bílými drobnými kvéty mají průměr asi 10 až 15 cm. Plody jsou v mládí červené, při dozrání černé. Snáší světlo i přistínění a příliš mu nevadí ani sucho.

Tušalaj se dobře hodí k zakládání tvarovaných živých plotů vysokých 1,5 až 2,5 m. Ploty by měly být širší - asi 1 až 2 m. Kompozičně se dobře uplatní přede­vším v krajině a ve venkovské zástavbě.

 

Kdoulovec lahvicovitý (Chaenomeles lagenaria)

Kdoulovec pochází z Číny a je to trnitý, kdouloni podobný, hustě větvený a bohatě kvetoucí keř dorůstající výšky asi 2 m. Má lesklé listy a kvete nápad­nými, šarlatově červenými květy velkými 3 až 5 cm v průměru, které rozkvétají ještě před vyrašením listů v březnu až dubnu. Plody, které připomínají kdouli, mají 5 až 7 cm v průměru.

Jedná se o druh celkem nenáročný na půdu, vyžaduje ale bezpodmíneč­ně slunné stanoviště. Hodí se na nižší tvarované živé ploty vysoké maximálně 120 cm. Jako všechny časně kvetoucí keře vytváří základy květů na nových letorostech v létě. Kdoulovec proto musíme stříhat dřív, než se nová květní poupata vytvoří, to znamená brzy po odkvětu - v červnu až červenci. Plot nebude sice na podzim ideálně hladký, ale zato na jaře bohatě pokvete.

Kdoulovec se hodí do všech typů zahradních úprav, a to i přesto, že se jedná o introdukovaný druh, ani na venkově nepůsobí cizorodě. Keř je široce rozložitý a může se vysazovat na větší vzdálenost (50 až 60 cm).

 

Krušina olšová (Frangula altms)

Krušina olšová je náš původní domácí keř, který se přirozené vyskytuje ve všech lesních společenstvech na vlhkých až mokrých půdách. Roste vzpřímeně, pra­videlně a může dorůstat 5 až 6 m výšky. Nemá trny a mladé větvičky jsou tma­vě nachové se světlými skvrnkami. Listy má vejčitě okrouhlé a jemně pilovité. Drobné nazelenalé květy působí nenápadně. Plody jsou drobné kulovité peckovičky velikosti hrachu, zpočátku červené a při dozrávání černé.

Jako solitéra není nijak zvlášť působivou dřevinou, lze z něj ale vytvořit pěkný tvarovaný živý plot vhodný zejména do venkovského prostředí. Na půdu i kli­ma je krušina naprosto nenáročná, potřebuje ale dostatek vláhy. Při pravidelném řezu lze z krušiny zakládat tvarované živé ploty vysoké 1,5 až 2,5 m. Při zakládá­ní tvarovaných živých plotů jí vysazujeme na vzdálenost asi 50 cm.

 

Lípa malolistá (Tilia cordata)

Je to náš domácí strom středních rozměrů s košatou nepravidelnou korunou. Volně rostoucí dorůstá výšky kolem 25 m a může se dožít věku 300 až 400 let. Výborně regeneruje, má vynikající pařezovou výmladnost, a velmi dobře se pro­to hodí na zakládání vysokých živých plotů a mohutných tvarovaných stěn.

Pokud jde o stanovištní nároky lípy, patří mezi stín snášející dřeviny. Mís­ta, na kterých přirozeně roste, musí být dostatečně vlhká. Na půdu není zvlášť náročná a daří se jí téměř v každé normální půdě, pokud není příliš suchá. Dále se vyznačuje velkou přizpůsobivostí ke klimatickým činitelům. U nás je lípa malolistá přirozeně rozšířená po celém území až do 600 m n. m.

Živé ploty a stěny vytvořené z lípy malolisté velmi dobře kryjí a dají se tvaro­vat na hladké zelené stěny. Uplatnění lípy ve všech zahradních a krajinářských kompozicích, kde potřebujeme vytvořit vysoký tvarovaný živý plot nebo stě­nu, je univerzální. Jako naše domácí dřevina působí přirozeně ve volné kraji­ně. Zároveň se dobře hodí i do historických zahrad, kde bývala často využívaná k vytváření bosketů. Přitom se někdy tvarovala tak, že se stromům ponechával kmen, a tvarovaná stěna tak spočívala na „sloupoví“ kmenů. Při zakládání „kla­sického“ živého plotu vysazujeme sazenice na vzdálenost asi 60 cm.

 

Lípa zelená (Tilia x euchlora)

Jde o introdukovaný strom původem z Kavkazu (někdy se jí také říká lípa krym­ská). Má podobný vzhled jako naše domácí lípa malolistá, od které se liší obou­stranně lesklými listy (lípa malolistá má na rubu listy šedé). Podobné jsou i její stanovištní nároky, v městském prostředí je ale podstatně odolnější.

Využití lípy zelené v zahradních kompozicích je stejné. Vzhledem k lepší odolnosti ke znečištěnému ovzduší je vhodné preferovat její použití zejména ve městech.

 

Meruzalka horská (Ribes alpinum L.)

Je to naše původní domácí dřevina rozšířená od Španělska až po východní Asii. V přírodě roste převážně na sutích a na skalách, od pahorkatiny až do klečového pásma. U nás ji můžeme najít roztroušeně například v okolí Prahy, v Moravském krasu, ale i jinde. Vytváří košaté a lehce stavěné, ale husté keře, které dorůstají 1,5 až 2m výšky a skoro stejného průměru. Raší a kvete velmi brzy na jaře. Listy jsou mnohem drobnější než u příbuzných zahradních meruzalek (rybízů), na podzim žloutnou a velmi pozdě opadávají. Drobné, žlutavě zelené a nenápadné květy jsou sestavené v hroznech. Plody jsou sice jedlé, ale mdlé chuti a nemají žádné využití.

Velkou výhodou meruzalky je její naprostá nenáročnost na stanoviště. Roste jak na slunci, tak i ve stínu, na suchém a skalnatém stanovišti i ve vlhku. Výbor­ně snáší řez a dobře zmlazuje.

Hodí se na zakládání nižších živých plotů, a to od výšky třeba pouhých 30 cm, až po tvarované živé ploty vysoké 150 cm a široké 30 až 150 cm. Její využití v zahradních kompozicích je univerzální, uplatní se ve volné krajině i v moder­ních formálních úpravách ve městech. Při zakládání tvarovaného živého plotu keře vysazujeme na vzdálenost 20 cm pro nejnižší plůtky a až 40 cm pro živé ploty vysoké kolem 1,5 m.

 

Moruše bílá (Morus alba L.)

Moruše bílá pochází z Číny. Je to 10 až 15 m vysoký strom s kulovitou korunou, často ale roste pouze keřovitě. Listy jsou vejčité, asi 10 až 12 cm velké a na okra­jích pilovité. Vyznačují se heterofylií, to znamená, že se na jedné rostlině mohou objevovat listy různého tvaru - a to jak listy nedělené, tak listy různě laločnaté.

Moruši bílou napadají housenky bource morušového, z jehož zámotků se vyrábí pravé hedvábí. Moruše vyžaduje teplejší polohu a výsluní, na půdu nemá žádné zvláštní nároky. Velmi dobře regeneruje a dobře se tvaruje. Řez provádí­me na jaře a opakujeme jej v létě - jednou až dvakrát podle toho, jak hladký plot požadujeme.

Strom je ideální především pro vysoké tvarované živé ploty a stény. Tvarované stěny z moruše mohou být vysoké až 4 m, ale měly by být širší (asi 2 m). Sazeni- ce vysazujeme na vzdálenost 60 až 80 cm.

 

Moruše černá (Morus nigra L.)

Moruše černá pochází z Persie a je velmi podobná moruši bílé. Odlišuje se v podstatě jen tmavočervenými, až téměř černými plody, které jsou o něco chut­nější, a také tužšími listy vhodnými pro chov bource morušového. Její nároky i využití jsou stejné jako u moruše bílé.

 

Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare L.)

Jde o náš původní domácí druh přirozeně rozšířený v teplejších oblastech státu, kde roste jako podrost v dubohabřinách. Může dorůstat až do výšky 3 m. Keř je bohaté rozvětvený, se vzpřímenými větvemi a s krátce íapíkatými, kopinatými až podlouhle vejčitými listy velkými 7x3 cm. Tuhé tmavozelené listy opadávají počátkem zimy a u kultivaru 'Atrovirens' vytrvávají na keři dokonce až do jara. Volně rostoucí keře kvetou v červnu až červenci drobnými krémově bílými čtyř- četnými kvítky, které jsou sestaveny v bohatých koncových latách. Ve tvarova­ných živých plotech ale nekvete.

Ptačí zob výborně regeneruje a snáší jakýkoliv řez. Chceme-li mít tvarovaný plot z ptačího zobu hustý a s dokonalými hladkými liniemi, musíme ho stří­hat dvakrát ročně, a to počátkem léta a podruhé na podzim nebo během zimy. Tvarovat ho můžeme jak na nízké, třeba jen tři čtvrtě metru vysoké živé ploty, tak také na živé ploty vysoké až 2 m. Méně vzrůstný kultivar Ligustrum vulgare 'Lodense', který je polostálezelený, se hodí na živé plůtky nižší než 0,7 m.

Na stanoviště není ptačí zob náročný, daří se mu téměř v každé půdě, na výsluní i ve stínu. Pravidelně tvarované keře potřebují k regeneraci větší množství živin, a proto jim prospívá pravidelné přihnojování.

Ptačí zob dobře snáší zakouřené ovzduší. Jako naše domácí dřevina se výbor­ně hodí do volné krajiny a venkovské zástavby. Pravidelné tvarované ploty z pta­čího zobu ale velmi dobře působí i v moderních, formálně řešených zahradách a v zahradách historických.

Ptačí zob vejčitolistý (Ligustrum ovalifolium)

Jedná se o japonský druh velmi podobný našemu domácímu ptačímu zobu obecnému (Ligustrum vulgare). Ptačí zob vejčitolistý má listy lesklé, na líci tma­vozelené, na rubu sivě zelené. Je částečně stálezelený. Jeho použití je podobné jako u našeho domácího druhu, ale je teplomilnější a snáze namrzá. Může se proto vysazovat jen v teplejších a chráněných polohách.

 

Řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica L.)

Řešetlák je původní domácí keř, který může dorůstat až do výšky 6 až 7 m a sko­ro stejné šířky. Je nepravidelně větvený a slabě trnitý. Listy má vejčitě okrouhlé a jemně pilovité. Drobné květy působí nenápadně. Plody jsou drobné kulovité peckovičky velikosti hrachu, které jsou zpočátku zelené a při dozrávání černají. Mají projímavý účinek.

Je to teplomilný druh a vyskytuje se především v teplejších oblastech státu. Na půdu a vláhu je ale naprosto nenáročný. Dobře roste i na suchých vyprahlých stanovištích, na kamenitých půdách a na sutích.

Jako solitéra není řešetlák nijak zvlášť působivou dřevinou, lze z něj ale vytvo­řit pěkný tvarovaný živý plot vhodný zejména do venkovského prostředí. Při pravidelném řezu můžeme dosáhnout plotů vysokých 1,5 až 2,5 m. Rostliny vysazujeme na vzdálenost asi 50 cm.

 

Tavola kalinolistá (Physocarpus opulifolius MAXIM.)

Vzpřímeně rostoucí košatý keř pocházející ze Severní Ameriky. Pro jeho větve je charakteristická odlupující se kůra. Dorůstá výšky 2,5 až 3 m a šířky 1,5 až 2 m. Listy jsou 6 až 8 cm velké a laločnatě vykrajované. Špinavě bílé květy s načervenalými tyčinkami jsou sestavené v bohatém polokulovitém okolíku. Ozdobně působí nezralé plody - načervenalé drobné měchýřky.

Tavola je nenáročná, zcela otužilá a daří se jí jak na slunném a suchém stano­višti, tak i na vlhkém místě. Dobře snáší také zakouřené ovzduší.

Tavolu lze použít na tvarované živé ploty vysoké až 1,5 m a 60 až 70 cm širo­ké, které se dobře uplatní ve všech typech zahradních úprav. Při zakládání tvaro­vaných živých plotů keř vysazujeme na vzdálenost 30 až 40 cm.

 

Zlatice prostřední (Forsythia x intermedia)

Zlatice, které se častěji lidově říká „zlatý déšť“, je známý keř, který brzy na jaře zlatožlutě kvete. Základy květů vytváří v létě na nových letorostech. Kdybychom jí ostříhali na podzim, došlo by k poničení většiny květních poupat a takový živý plot by potom téměř nekvetl. Proto plot tvarujeme brzy po odkvě­tu - v červnu až červenci.

Keř se tedy vysazuje jako solitéra nebo do volně rostoucích živých plotů, snáší velmi dobře hluboký řez, a hodí se proto také na tvarovaný živý plot.

Výhodou zlatice je její naprostá otužilost, odolnost vůči škůdcům, rychlý růst, brzké rašení a nevadí jí ani přistínění. Zlatice není náročná na půdu, a i když to není naše původní dřevina, zdomácněla u nás natolik, že jí můžeme bez obav používat nejen ve městech, ale i na venkově. Při zakládání tvarovaného živého plotu vysazujeme sazenice na vzdálenost 40 až 50 cm.


Vytvořeno systémem www.webareal.cz

OTgzZjMx