S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.

Zakládání živých plotů

02.11.2016

Zakládání živých plotů

Volba vhodného typu

Živý plot nezakládáme na rok nebo dva, ale na mnohem delší dobu, a tak si musí­me dobře rozmyslet, jaký typ plotu zvolíme a jaké druhy použijeme k jeho výsad­bě. Při plánování živého plotu zvažujeme nejen velikost a stanovištní podmínky naší zahrady, ale měli bychom mít na mysli také to, že se stáváme spolutvůrci kra­jiny. Naše představy proto konfrontujeme s okolní zástavbou a s rázem krajiny.

 

Živé ploty ve městech

V urbanizovaném prostoru uvnitř zástavby větších mést se můžeme takříkajíc „odvázat“ a při volbě druhů i formy výsadby si dopřát větší volnost. Použitím introdukovaných (nepůvodních, exotických) druhů se v takovém prostoru prav­děpodobně nedopustíme žádného prohřešku. Stejně tak zde nebude problém použít strohé geometrické tvary tvarovaných dřevin.

 

Živé ploty na venkově

Naopak na venkově, ale i na okrajích větších sídel otevřených do krajiny, by­chom měli introdukované dřeviny používat s opatrností a velmi střídmě, pří­padně bychom se měli jejich používání vzdát úplně. Stejně tak bychom zde měli upřednostňovat volně rostoucí živé ploty před ploty tvarovanými.

Do krajiny patří především volně rostoucí ploty z místních, domácích dře­vin - například z lísky (Corylus), hlohu (Crataegus) nebo trnky (Primus spinosa). Domácí dřeviny upřednostňujeme i uvnitř venkovských sídel. Pro výsadbu tvarovaných živých plotů na venkově se v nižších polohách výborně hodí pře­devším habr (Carpinus betulus), hloh obecný (Crataegus monogyna) či babyka (Acer campestre). V podhorských oblastech působí velmi přirozeně tvarované ploty ze smrku (Picea abies).

 

Velikost pozemku

Zásadní slovo při úvahách o budoucím živém plotu má velikost pozemku. Ve stísněných podmínkách malých zahrádek budeme volit tvarované živé ploty a živé ploty vytvořené pomocí pnoucích dřevin.

Na velkém pozemku může být naše volba mnohem svobodnější a je mož­né využít předností volně rostoucích živých plotů, ve kterých lze kombinovat více druhů, které postupně pokvetou. Živý plot tak bude pestřejší, dynamičtější, bohatě pokvete a také nároky na jeho údržbu nebudou tak velké. Na velké zahra­dě pak můžeme využít i tvarované živé ploty a solitérní dřeviny.

V urbanizovaném prostoru lze jejich použitím podtrhnout formální řešení zahrady a strohost jejich přísných pravidelných tvarů může vytvářet působivý kontrast například s pestrými rozevlátými záhony trvalek.

 

Nároky na údržbu

Neúprosný diktát času nás mnohdy ovlivňuje víc, než bychom si přáli, a tak rozhodující slovo při volbě vhodného plotu mohou mít naše časové možnosti. Volně rostoucí živé ploty mají mnohem menší nároky na údržbu než živé ploty tvarované. Tvarovaný živý plot klade na údržbu vysoké nároky a bez následků nelze vynechat jeho pravidelný řez.

Pokud nemáme jistotu, že bude v naší moci zajistit pravidelnou péči o plot, ať již vlastními silami, nebo prostřednictvím zahradnické firmy, raději o tvarovaném živém plotu neuvažujeme. Při nedostatku místa pro volně rostoucí plot pak pro nás může být určitým východiskem použití pnoucích dřevin.

 

Výběr vhodných rostlin

Aby byl živý plot opravdovou ozdobou zahrady, musí být rostliny zdravé a vitál­ní. Tvarovaný živý plot musí tvořit souvislou, pěkně olistěnou, a tím i dobře uza­vřenou a stejnoměrně hustou plochu. Pro tvarované živé ploty proto vybíráme především takové druhy, které dobře snášejí řez, dobře obrůstají a vytvářejí hus­tý, od spodu zavětvený porost (například habr, hloh, ptačí zob, zimostráz nebo tis). Použité druhy nemusí vynikat atraktivními květy, protože v důsledku pravidelného řezu, až na výjimky (například zlatice), většinou stejně příliš nekve- tou. Stejnoměrně husté, souvislé a hladké tvarované stěny docílíme nejlépe, když k výsadbě použijeme pouze jeden druh dřeviny. Jen výjimečně, u dlouhých plotů, můžeme vytvořit zajímavý kontrast a rozčlenit plot rytmickým střídáním dvou nebo i více různých druhů.

Od volně rostoucího živého plotu naopak obvykle chceme, aby pravidelně bohatě kvetl a měl zdravé a efektní olistění. Na rozdíl od tvarovaných živých plo­tů je žádoucí větší pestrost - při výsadbě volně rostoucího plotu můžeme střídat větší počet druhů. Výsadbu je možné zpestřit i jednotlivými exempláři atraktiv­ních (a také dražších) druhů keřů (například šácholany).

Pro výsadbu všech plotů je důležité vybírat takové druhy, kterým plně vyho­vují dané klimatické a půdní podmínky, a které na naší zahradě dobře porostou.

 

Stálezelené dřeviny

Mnoho lidí dává při volbě druhu pro výsadbu živého plotu přednost stálezele- ným jehličnatým dřevinám, nejčastěji zeravům (Thuja occidentalis). Domnívají se, že jen takový plot dokáže vytvořit dostatečnou clonu před zraky kolemjdou­cích. Konifery, ale působí v našem prostředí hodně cizorodě a jejich použití je přijatelné jen ve vyloženě městském prostředí. Výjimku tvoří náš domácí smrk (Picea abies), který se hodí k výsadbě stříhaných živých plotů v podhorských a horských oblastech a dobře působí i ve venkovské krajině.

Přijatelnější je použití stálezelených listnatých dřevin. S výjimkou ptačího zobu (Ligustrum vulgare 'Atrovirens') jde ale o introdukované druhy, které se do venkovské krajiny příliš nehodí.

 

Opadavé dřeviny

Opadavé dřeviny mají mnohem univerzálnější použití. Působí příjemně ve měs­tě, ve volné krajině, v historické zahradě, v moderní zahradě ve městě i ve ven­kovské předzahrádce. Jejich průhlednost v zimě se přeceňuje, dobře zapěstované a udržované tvarované ploty z opadavých druhů jsou dost husté a málo průhled­né i v zimě. Nakonec - v zimě na zahradě chodí v plavkách málokdo, a tak ani pohledová clona nemusí být v tuto dobu tak dokonalá. Opadavé dřeviny jsou odolnější a lépe snášejí městské prostředí.

 

Příprava pozemku a výsadba

Živý plot zakládáme na mnoho let, nebo spíš desetiletí, a vyplatí se proto praco­vat pečlivě a zajistit rostlinám dobré životní podmínky. Začínáme vyhloubením potřebné rýhy pro výsadbu a přípravou půdy. Čím hlouběji a pečlivěji bude pruh země určený pro výsadbu živého plotu zpracován a zásoben živinami, tím lépe se bude rostlinám dařit, a samozřejmě tím rychleji dosáhneme požadovaného efektu a plot vydrží dlouho v bezvadném stavu.

 

Hloubení rýhy

Pro výsadbu živého plotu zpravidla nehloubíme jednotlivé jamky, ale souvislou rýhu. Dříve platila zásada, podle které se rýha pro jarní výsadbu připravovala již na podzim a při podzimní výsadbě se hloubila alespoň 2 až 3 měsíce předem. V dnešní uspěchané době se na toto užitečné pravidlo velmi často zapomíná. Rostlinám ale takový postup velmi prospívá. Pro nižší keře děláme rýhu hlubo­kou asi 40 cm, pro vysoké stěny a jehličiny až 60 cm. Dobré je vyhloubit rýhu na každé straně asi o 20 až 25 cm širší než je plánovaný živý plot.

Dno vyhloubené rýhy lehce nakypříme a při vysazování do země přimícháme dobrý a na živiny bohatý kompost. Rostlinám, které vyžadují vysoký obsah váp­na v půdě, přidáme do substrátu ještě mletý vápenec. Je důležité, aby byla půda ve vyhloubené rýze dostatečně nalcypřená a bohatá na živiny.

 

Nákup sazenic

Náležitou pozornost je třeba věnovat také nákupu sazenic. V úvahu připadají hlavně dva typy sazenic - sazenice prostokořené a sazenice v kontejnerech. Se třetím typem, sazenicemi s kořenovými bály, se v zahradnických prodejnách již příliš nesetkáme.

 

a) Prostokořené sazenice

Prostokořené sazenice jsou sazenice pěstované ve volné půdě, které se před expedicí dobývají ze země tak, že na kořenech nezůstává téměř žádná půda. Jejich výhodou je nízká cena. Při správném zacházení navíc poskytují stejně dobré, někdy i lepší výsledky, než sazenice z kontejnerů. Jejich nevýhodou jsou vysoké nároky na správnou manipulaci a ošetření a omezená doba výsadby.

Prostokořené sazenice je nutné vysadit co nejdříve po vyzvednutí (vydoby­tí) ze školky. Při manipulaci a dopravě je třeba kořeny chránit proti přeschnutí (například prosypáním rašelinou, vlhkými pilinami nebo sypkou zemí). Koře­ny rostlin připravených k výsadbě se vyplatí přikrýt namočenou pytlovinou.

Pokud není možné sazenice ihned vysadit, musí se ochránit proti pře­schnutí a tzv. založit, to znamená položit šikmo do mělké rýhy v zemi a zasy­pat nejen kořeny, ale z větší části i vrchní část keře.

Výsadba prostokořených sazenic je možná jen v době vegetačního klidu, to znamená na podzim po opadu listů nebo na jaře po rozmrznutí půdy.

 

b) Sazenice v kontejnerech

Sazenice v kontejnerech jsou dnes nejběžnější, ale jsou dražší. Kontejner se substrátem představuje větší část hmotnosti i objemu sazenice, a proto se pro- draží doprava. Jejich velkou výhodou je, že se při výsadbě nepoškozují kořeny a výsadbu je možné provádět prakticky během celého roku.

Rostliny v kontejnerech tak lehce nepřeschnou a nevyžadují úzkostlivou péči. Ale pozor! Někdy se na kontejnery spoléhá až příliš a ani vodní kapacita substrátu v kontejneru není neomezená. Přeschlý kontejner navíc přijímá při následné zálivce vodu jen velmi neochotně.

Sazenice se vyplatí vybírat v okrasné školce osobně. Při tom je dobré si prohlédnout nejen rostliny, ale také si všímat jejich uložení a pořádku ve školce. Přerostlé a vytáhlé rostliny, poškozené a silně zaplevelené kontejnery nebo jejich nepřiměřená velikost v poměru k rostlině, dlouhý a ztlustlý kořen prorůstající odtokovým otvorem, přeschlé baly, povalené kontejnery v záho­nech, to vše by nás mělo varovat. U rostlin v kontejnerech je dobré některou sazenici z kontejneru vyklepnout a prohlédnout si kořenový bal. Ten musí být pevný, soudržný, ale neměl by být kořeny prorostlý úplně. Hrubou závadou je takový bal, ve kterém se kořeny pro nedostatek místa a v důsledku příliš dlouhého pěstování bez přesazování stáčejí po obvodu dokola.

 

Vzdálenost výsadby

Živý plot nesmíme vysazovat ani příliš hustě, ani příliš řídce. Při husté výsadbě dosáhneme sice rychlejšího zapojení rostlin, ty ale pro nedostatek světla a vzdu­chu záhy prosychají a stárnou. U řídce vysazených plotů velmi dlouho trvá, než se zapojí a ve spodní části zůstanou trvale řídké. Jsou-li vzdálenosti mezi sazeni- cemi příliš velké, pak se plot nezapojí nikdy.

Vhodná vzdálenost závisí na velikosti plotu, který chceme vytvořit, na veli­kosti sazenic, ale především na vlastnostech použitého druhu nebo dokonce kul­tivaru. Tak například nízké drobné kultivary zimostrázu (Buxus sempervirens), které používáme na výsadby nízkých obrub a ornamentů broderií, sázíme tře­ba jen na 10 cm od sebe, zatímco mohutně rostoucí kultivary na ploty, které mohou být až 1,5 m vysoké, sázíme v rozestupech 30 i více cm. Blíž sázíme také vzpřímeně rostoucí dřeviny, zatímco u rozložitých druhů a kultivarů si můžeme dovolit větší spon výsadby.

Obecně lze říct, že nejvhodnější vzdálenost výsadby je taková, při které se sazenice lehce vzájemně dotýkají již při výsadbě, u konifer je to dokonce nezbyt­nou podmínku úspěchu! Ve většině případů nechceme mít stříhané živé ploty příliš široké a rostliny vysazujeme do jedné řady. Taková výsadba má tu výhodu, že rostliny mají z obou stran volný prostor a dostatek světla i vzduchu, takže se mohou dobře vyvíjet.

Ve výjimečných případech vysazujeme živé ploty dvouřadé. Dvouřadý živý plot je širší, ale jeho výhoda spočívá v tom, že do středu můžeme v nezbytných pří­padech dobře schovat třeba drátěné pletivo. Pletivo ukryté do živého plotu není možné natírat a ošetřovat, a proto, má-li dlouho vydržet, musíme použít pletivo, které žádnou údržbu nepotřebuje, například pletivo potažené plastem. Dvouřa­dý živý plot vysazujeme do trojsponu nebo čtyřsponu.
 

Namáčení sazenic

Při výsadbě dřevin z kontejnerů nesmíme vysazovat rostliny s přeschlým koře­novým bálem. Přeschlý kořenový bal v půdě nasává vodu jen velmi obtížně a takové rostliny i při dodatečné vydatné zálivce často uschnou. Rostliny v kon­tejnerech proto před výsadbou vždy namáčíme do kbelíků, aby kořenový bal důkladně nasál vláhu.

Namočit před výsadbou je vhodné i prostokořené sazenice opadavých keřů (habru, ptačího zobu aj.). Ještě lepšího výsledku dosáhneme, když prostokoře­né sazenice před výsadbou namočíme do jílové kaše, do které se dříve přidá­val i kravinec. Jílovitou kaši se vyplatí použít především při výsadbě v písčitých a zvlášť lehkých půdách. Výsadba pak bude mnohdy úspěšnější než výsadba sazenic z kontejnerů.

 

Ochrana před sluncem

Při výsadbě stálezelených dřevin a jehličin se pokud možno vyhýbáme sluneč­ným a větrným dnům, kdy tyto dřeviny rychle vysychají. Opadavé druhy dře­vin nejsou tak choulostivé a sázet je můžeme i za slunečného počasí. U prosto- kořených sazenic je ale nutné chránit kořeny před přeschnutím. Pokud takové sazenice nenamáčíme před výsadbou do vody nebo jílovité kaše, pak je alespoň přikrýváme vlhkými hadry (jutovou pytlovinou).

 

Výsadba sazenic

K vytyčení výsadby použijeme napnutý provázek, nikdy nesázíme jen tak „podle oka“. Provázek musí být pevně napnutý a jeho napnutí občas kontrolujeme. Je-li to třeba, tak ho při větší délce raději zajistíme ještě několika kolíky. K výsadbě složitějších tvarů si musíme vytvořit potřebnou šablonu, k výsadbě jednodušších oblouků můžeme použít například zahradní hadici, kterou na zemi vytvarujeme do potřebného tvaru a zajistíme kolíky.

Sázíme tak hluboko, jak hluboko rostly keře ve školce. To, že nesmí koře­ny vyčnívat nad terén je samozřejmé, sazenice ale ani zbytečně neutápíme do hloubky. Při výsadbě sazenicemi třeseme, aby substrát, kterým rostliny zasypá­váme, vyplnil co nejlépe prostory mezi kořeny. Neustále hlídáme také polohu rostlin, sazenice musí být postaveny rovně a nesmí vyčnívat z řady. Nakonec zem okolo rostlin mírně přišlápneme.

Při vysazování jehličnatých a stálezelených dřevin, ale také buků (.Fagus sp.), přidáváme do země rašelinu, dobrou listovku apod.

 

Opatření po výsadbě

Vysazené rostliny důkladně zalijeme a podle potřeby ještě doplníme zem, která po zálivce může trochu slehnout. Opadavé dřeviny zakrátíme na 1/3 původní délky, u stálezelených rostlin spodní větve rozložíme a eventuelně vyvážeme, aby už odspodu pravidelně vyplňovaly prostor. Nadzemní části plotů z konifer a stá­lezelených dřevin zakryjeme na ochranu proti slunečním paprskům pytlovinou nebo chvojím a zaléváme nejen zem, ale občas postříkáme také nadzemní část, aby se omezil výpar a zabránilo se zavadnutí rostlin. Nově vysazené stálezelené dřeviny a konifery vypařují stále vláhu, ale dokud řádně nezakoření, tak ji čer­pají z půdy jen omezeně.

Ochrana před sluncem, pravidelná zálivka a zvlhčování jsou zvlášť důležité pro živé ploty vysazené na jižní straně zdi, kde jsou dřeviny ohroženy nejen přímými, ale i odraženými slunečními paprsky. Občasný postřik je dobrý i pro živé ploty osá­zené opadavými dřevinami, a to zvláště tehdy, použijeme-li rostliny již odrostlé.

MDg4Y2