S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Kliknutím na tlačítko "OK" souhlasíte s použitím preferenčních, statistických i marketingových cookies pro nás i naše partnery. Funkční cookies jsou v rámci zachování funkčnosti webu používány po celou dobu procházení webem. Podrobné informace a nastavení ke cookies najdete zde.
Ok

Tvarované dřeviny jako architektonický prvek

02.11.2016

Tvarované dřeviny jako architektonický prvek

Poznání, že je při tvarování dřevin možné popustit uzdu fantazii, povýšilo tvaro­vané plůtky a později i tvarované solitérní dřeviny do role svébytných, výrazně architektonických prvků posunutých do centra zahradní kompozice.

 

Tvarované dřeviny v historické zahradě Tvarování živých stěn, plůtků, ale i jen jednotlivých dřevin je typické pro his­torické zahrady a k absolutní dokonalosti bylo dovedeno v období baroka. Barokní zahrady jsou nemyslitelné bez nízkých stříhaných ornamentů, boske­tů uzavřených do vysokých tvarovaných stěn a jednotlivých tvarovaných solitér (topiarií).

 

Nízké plůtky ornamentů

K vytvoření trvalé ornamentální kresby na parteru se používaly nízké a pravi­delně stříhané plůtky, které byly u nás vysazované téměř výhradně ze zimostrázu (Buxus sempervierens). Plochy uvnitř ornamentů se pokrývaly barevnými písky nebo se v nich střídaly květinové výsadby.

 

Vysoké tvarované stěny

Velké historické zahrady se pomocí i několik metrů vysokých tvarovaných stěn rozdělovaly na menší, pravidelné, často čtvercové uzavřené plochy - boskety - s vlastním vnitřním uspořádáním. Pomocí polovysokých až vysokých tvarova­ných stěn se v barokních zahradách vytvářela také romantická bludiště s intim­ním prostorem. Nejužívanějšími druhy pro vytváření tvarovaných stěn byly pře­vážně habr (Carpinus) a tis (Taxus).

 

Topiaria (opera)

K historickému parteru patří neodmyslitelně nejen nízký stříhaný ornament, ale také solitérní dřeviny tvarované do různých dekorativních forem - topia­ria. Nejčastěji se topiaria tvarovala do podoby geometrických těles - koulí nebo kuželů. V období vrcholného baroka byly ale solitéry tvarovány do nejrůzněj­ších bizarních tvarů i podob osob nebo zvířat. Používaly se k tomu nejčastěji tis a zimostráz, dvě nejplastičtější dřeviny. Topiaria se považují za díla uměleckého zahradnictví a vysoké oblibě se dosud těší ve Velké Britanii.

 

Tvarované dřeviny v moderní zahradě

Tvarované dřeviny velmi dobře zapadají do urbanizovaného prostoru, přede­vším do zahrad uvnitř zástavby, a to nejen jako živé ploty uzavírající pozemek. V moderní podobě mají tvarované dřeviny dodnes své místo i v interiéru for­málně řešených zahradních kompozic. Jejich předností jsou menší, nebo spíš neměnné, prostorové nároky - dlouhodobě definovaný objem i tvar hmoty a architektonický výraz odpovídající prostředí. Dynamika růstu volně rostoucích dřevin je, zejména v menším prostoru, velkým problémem - každý strom i keř stále roste a zvětšuje svůj objem a tu „správnou velikost v souladu s kompozičním záměrem má vlastně jen po zlomek svého života. Většinu času je buď moc malý, nebo naopak přerostlý. Ve velkých parcích a zahradách to není tak velký problém, protože postupně dosazované stromy a keře působí jako celek a navzájem se doplňují. V malé zahradě to ale může být problém zásadní, který mohou vyřešit tvarované dřeviny.

Používat v moderní zahradě tvarované dřeviny neznamená kopírovat staré historické vzory a vytvářet jakýsi retrostyl á la podnikatelské baroko (jak se to, bohužel, v poslední době často děje). V moderní zahradě můžeme využít starých osvědčených technologií a praktik, ale musíme je obléknout do soudobého kabá­tu. Tvarovaný živý plot nebo vysoká stěna proti větru, to je v podstatě neměnná klasika, kde není příliš co řešit. Pozor si ale musíme dát při použití tvarovaných dřevin uvnitř zahrady. Čisté geometrické tvary a ladné křivky mohou být velmi efektní. Vyvarujme se ale kýčovité figurální a složité ornamentální tvorby, kterou ve formě předpěstovaných výrobků občas nabízí velké zahraniční hoby markety.

 

„Klasické“ tvarované (stříhané) živé ploty

Tvarované živé ploty, které mají nahradit nebo doplnit oplocení pozemku, tvoří asi nejčastěji vysazovaný typ živého plotu. Většinou se vysazují vedle drátěné­ho nebo dřevěného oplocení. Je to projev určité nedůvěry ve schopnosti živého plotu.

Živý plot lze realizovat tak, že je plnohodnotnou náhradou všech funkcí kla­sického oplocení, a někdy ho může svojí kvalitou dokonce překonat. Jeho obvyklá výška se pohybuje v rozpětí mezi 1 až 2 m podle toho, jestli má být i optickou clonou, nebo jestli se chceme naopak kolemjdoucím naší krásně upravenou zahradou pochlubit. Pokud je plot správně založený a zapěstovaný, pak je také dostatečně hustý a při použití vhodných (především trnitých) druhů dřevin naprosto neproniknutelný. Má-li být plot neprostupný nejen pro člověka, ale třeba i pro našeho (nebo sousedova) jezevčíka, pak je možné ho doplnit níz­kým drátěným plůtkem ukrytým uvnitř živého plotu.

Na vytvoření obzvlášť neproniknutelného tvarovaného živého plotu se výbor­ně hodí dřišťál Thunbergův {Berberis thunbergii), hloh obecný (Crataegus monogyna) nebo hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea).

 

Vysoké stěny

Vysazování větrolamů má dlouhou historii nejen u nás, ale na celém světě. Vysoké zelené stěny vytvářejí závětří pro záhony náročných rostlin, ale i velmi příjemné mikroklima pro pobyt v rodinné zahradě. Princip účinnos­ti vysoké zelené stěny spočívá v její částečné propustnosti. Pevná zeď zvedne vítr jen na krátkou vzdálenost, za zdí vznikají větrné víry a vítr rychle klesá zpět v původní síle. Za polopropustnou stěnou živého plotu žádná turbulence nevzniká a intenzita větru je utlumena s vysokou účinností a na velkou vzdále­nost.

Vysoké stěny proti větru mohou být větší obdobou klasických stříhaných plo­tů vysazených ze vzrůstných dřevin. Vhodné jsou například habr (Carpinus), javor babyka (Acer campestre), hloh (Crataegus), moruše (Adonis), smrk (Picea) nebo tis (Taxas).

Na větších plochách se často používají vysoké živé stěny vytvořené z přiro­zené úzce (sloupovitě) rostoucích dřevin, například zeravu (Thuja occidentalis). Takové stěny se pak pravidelně nestříhají, jen se občas provede například korekce výšky.


Vytvořeno systémem www.webareal.cz

MTAyNTE2