Výživa a ošetřování
Pravidelným řezem odnímáme rostlinám velké množství vytvořené organické hmoty, na kterou vyčerpaly z půdy mnoho živin, jež musíme dodávat pravidelným přihnojováním. Ke hnojení používáme kvalitní kompost i umělá hnojivá. Kompostem přihnojujeme hlavně na jaře. Na jaře a v první polovině vegetace potřebují keře k intenzivnímu růstu dostatek dusíku, a proto volíme kombinovaná hnojivá s vyšším obsahem tohoto prvku. Na podzim podporujeme vyzrávání výhonů především vyšším přísunem draslíku. Koncem léta a na podzim už nesmíme používat hnojivá obsahující dusík.
Choroby a škůdci se nevyhýbají ani živým plotům. Jejich výskyt proto stále kontrolujeme a hned při prvním výskytu včas zasáhneme. Zásah v počátečním stadiu napadení je vždy nejúčinnější a například proti některým housenkám si mnohdy dokážeme pomoci i bez použití chemických přípravků. Dobrým pomocníkem v boji proti škůdcům jsou jejich přirození nepřátelé - kosi, drozdi, ježci, krtci, ještěrky, žáby a užitečný hmyz, kterým je potřeba v zahradě vytvořit vhodné životní prostředí - ptačí budky, jezírko nebo chráněné místo s listím pro ježka. Při boji s chorobami a škůdci nezapomínáme na prevenci - včas odstraňujeme a spolehlivě (nejlépe spálením) likvidujeme napadené listy a nemocné části rostlin, aby se nemohly stát zdrojem nové infekce.
U kvetoucích keřů, jakými jsou například šeříky (Syringa sp.) či pěnišníky (Rhododendron sp.), včas odstraňujeme odkvetlá květenství, aby se rostliny zbytečně nevysilovaly tvorbou plodů a příští rok opět bohaté kvetly.
Živé ploty často poškozuje také plevel, který vrůstá do spodních větví živého plotu. Zaplevelený plot ztrácí spodní větve a vznikají nevzhledné díry. Péči o plot nám může usnadnit zakrytí půdy mulčovací textilií, která ričinně brání prorůstání plevele. Ztrátu spodních větví však nemusí způsobovat jen plevel, ale také přerostlý, neposečený trávník. Při kosení trávníku proto dáváme pozor, aby podél živého plotu nevznikaly nepokosené proužky trávy.
V období sucha keře podle potřeby zaléváme. Zavlažování musí být vydatné, ale zároveň úsporné a šetrné pro rostliny. Zásadně nezaléváme během horkých letních dnů. Prudká změna teploty rostlinám neprospívá. Kapky vody, které se zachytí na listech, fungují jako malé lupy a soustředěním slunečních paprsků mohou rostlinná pletiva poškodit. Během dne, když je zahřátá půda i rostliny, se část vody odpaří dříve, než se stačí vsáknout do půdy. V létě proto zaléváme nejlépe brzy ráno nebo večer. Účel nesplní ani slabá závlaha, která skropí jen povrch půdy, přičemž voda nepronikne ke kořenům rostlin, zavlažujeme tedy raději v delších intervalech (jednou za čtyři dny), ale o to vydatněji.
Z větví v zimě pravidelně oklepáváme sníh. Prudký vítr a sněhová pokrývka často ohnou a vylomí tenčí větve, dřeviny se rozklesávají a ploty ztrácejí tvar. Proto sníh odstraňujeme, zejména pokud je těžký a mokrý. Pokud sněží vydatně, setřeseme sněhové nánosy již v průběhu sněžení. Používáme k tomu účelu dřevěné násady nebo tyče.
Řez (nejen stříhaných) živých plotů
Volně rostoucí živé ploty upravujeme udržovacím řezem, který může mít řadu variant. Většinu keřů udržujeme pouze občasným nenáročným základním (zdravotním) řezem, jen některé keře vyžadují pravidelnější údržbu, jakou je odlamování květenství, mírný zpětný řez, silný zpětný řez nebo řez u země. Staré nebo zanedbané keře můžeme občas zmladit hlubokým radikálním zmlazovacím řezem. Tvarované ploty upravujeme řezem tvarovacím.
Udržovací řez
Úkolem udržovacího řezu je udržet keř dlouhodobě v plně funkčním stavu a zpomalit až zastavit proces stárnutí. Podle druhu keře a jeho funkce ve výsadbě má udržovací řez zajistit i pravidelné bohaté kvetení, případně také plodnost nebo bohaté olistění. Dále pomáhá udržet správný tvar u tvarovaných vegetačních prvků.
Udržovací řez může mít celou řadu podob - od pouhého odstraňování poškozených či odumírajících větví až po radikální řez u země. Různá může být i doba a frekvence zásahů.
Žádné dřeviny se nesmí řezat bez rozmyslu. Způsob řezu i dobu, kdy řez provádíme, je vždy nutné určit v závislosti na vlastnostech daného druhu dřeviny, přičemž musíme vycházet:
a) z architektury keře („stromovité“ keře, typické keře, polokeře apod.) a jeho regenerační schopnosti,
b) z funkce - okrasné hodnoty keře (květy, plody, barevné listy či dřevo, tvarované keře apod.),
c) z doby květu (na jaře na loňském dřevě nebo později na letorostech).
Vždy se nejprve odstraňuje dřevo mrtvé, nemocné nebo poškozené. Čas a druh řezu závisí nejen na stáří dřeviny, ale také na tom, jak dřevina reaguje svojí výmladností. Když jsou ořezány zdravé, živinami zásobené a zpětný řez dobře snášející rostliny, rostou o to silněji, čím razantněji je zpětný řez proveden.
Před časným létem kvetoucí keře kvetou většinou na loňském dřevě. Nej- vhodnější doba k jejich řezu je proto ihned po odkvětu počátkem léta, aby se do podzimu vyvinuly silné vyzrálé výhony schopné nést nové květy. Později kvetoucí keře vykvétají většinou na letorostech a vhodnou dobou pro jejich řez je proto zima nebo ještě lépe časné jaro. Nové výhony, které vznikají jako reakce na řez, potom kvetou bohatě.
Základní (zdravotní) řez
Tento řez používáme k ošetření stálezelených a opadavých keřů, které mají jen velmi slabé regenerační schopnosti a řez snášejí špatně. Jsou to keře, které v dospělosti vypadají často spíš jako miniaturní stromy. Typickými zástupci jsou například vilíny (Hamamelis sp.), keřovitě rostoucí šácholany (Magnolia sp.) nebo pěnišníky (Rhododendron sp.).
Základní řez spočívá pouze v odstraňování nemocných a poškozených větví a nevhodně rostoucích výhonů, které se kříží nebo příliš zahušťují keř. Nevhodně rostoucí výhony odstraňujeme co nejdříve a snažíme se vyvarovat řezu starších zdravých větví. Tento řez provádíme podle potřeby, u starších keřů i ve víceletých intervalech. Nejvhodnější dobou řezu je časné jaro nebo léto.
Odlamování květenství
Toto opatření doplňuje základní řez u keřů, které pěstujeme kvůli výraznému květenství - tvorba plodů by je zbytečně vysilovala. Nejtypičtějším druhem, u kterého se odlamování odkvetlého květenství provádí, je pěnišník (Rhododendron sp.). Květenství vylamujeme každoročně co nejdříve po odkvětu a dáváme při tom pozor, abychom nepoškodili pupeny, které jsou hned pod květenstvím. Výhony, které vyraší na takto ošetřených keřích, jsou o poznání silnější než na keřích neošetřených.
Mírný zpětný řez
Zkracování nevyzrálých a odkvetlých výhonů uplatňujeme hlavně u teplomilnějších keřů, které kvetou na loňském dřevě. V našich podmínkách je tento řez vhodný především pro zákuly (Kerria) a janovce (Cytisus). Mírné zakráčení výhonu neohrozí květní násadu a posílí zbývající část rostliny.
Řez provádíme každoročně po odkvětu a zkracujeme při něm jen slabé konce větví (asi o jednu čtvrtinu) a zároveň odstraníme i odkvetlá květenství.
Řez vedeme vždy těsně za nejbližším vyvinutým pupenem. U zákuly odstraňujeme každoročně také staré větve a ponecháváme jen větve jedno a dvouleté, jinak se hlubšímu řezu snažíme vyvarovat, abychom nepodporovali nadměrné odnožování.
Obdobný řez provádíme například i u hortenzií (Hydrangea macrophylla), které ovšem kvetou až v pozdním létě, a proto u nich tento řez necháváme až na jaro dalšího roku.
Silný zpětný řez
Zpětný řez je nejčastěji uplatňovaným řezem u bujných keřů. Při tomto řezu po odkvětu každoročně seřízneme všechny výhony zpět na silné, dobře vyvinuté pupeny a zároveň odstraníme těsně u země část (1/4 až 1/5) nejstarších výhonů. Snažíme se odstranit především starší větve ze středu keře, i když je to obtížnější. Nikdy si práci neusnadňujeme tím, že ostříháme větve rostoucí po obvodu! To je hrubá, i když velmi častá technologická chyba, při které poškozujeme habitus keře. Zvlášť trestuhodný je takový přístup u rozložitých keřů s převislými okrajovými větvemi, ze kterých pak vzniká odřezáním krajních větví nevzhledné vzpřímené „koště“.
Silný zpětný řez posiluje tvorbu nových silných letorostů a zároveň jím dosahujeme pravidelné obměny nejstarších větví. Zabraňujeme tak stárnutí keře.
Řez u země
Řez u země je nejradikálnějším udržovacím řezem. Všechny větve uřízneme časně na jaře těsně nad zemí, jen na 2 až 3 očka, a slabé výhony odstraníme úplně.
Tento řez volíme ve dvou různých případech. Nejčastěji se používá u teplomilných introdukovaných dřevin, které obvykle velmi hluboko zmrzají (často až k zemi), a u polokeřů, které mají vytrvalou zdřevnatělou část pouze u země. Tyto rostliny mají velmi vysokou regenerační schopnost, která je v našich zeměpisných šířkách, kde většinou silně namrzají, nezbytnou podmínkou pěstování. Jejich existenci tak zajišťuje každoroční tvorba velkého množství nových výhonů. Podobně se obnovují i polokeře, jejichž nezdřevnatělé části přes zimu odumírají. To má za následek velké množství mrtvých výhonů a „metlovitý“ růst. Logickým důsledkem pak je každoroční hluboký řez až do zdravého dřeva. Typickými představiteli těchto dvou skupin jsou komule Davidova (Buddleja davidii) a perovskie (Perovskia).
Druhým, výjimečným případem jsou některé bujně rostoucí keře, u nichž nám mimořádně záleží na nápadně barevných letorostech nebo velkých výrazných listech. Jako příklad mohou sloužit některé vrby (Salix sp.), svídy (Cornus sp.) nebo ostružiník (Rubus cockburnianus) se zajímavými, bíle ojíněnými a jen řídce trnitými letorosty či stříhanolistýbez (Sambucus nigra 'Laciniata').
V prvém případě jde o řez přirozeně reagující na odumírání (namrzání) nadzemní části keře. Ve druhém případě jde o poměrně drastický zásah a musíme si uvědomit, že takto seřezávané keře nikdy nepokvetou! Každoroční obnova všech větví je značně náročná a odčerpává z půdy velké množství živin, které musíme dodávat bohatým hnojením a mulčováním kompostem.
Tvarovací řez
Spolu s řezem záhonových růží je tento řez tím nejnáročnějším, nesmí být ovšem vynechán. Tvarovací řez nikdy neprovádíme jen podle oka, ale zásadně podle napnutého provázku nebo podle latě. U složitějších tvarů v historických zahradách se vyplatí vyrobit šablonu ze silného drátu. Úzkostlivé dodržujeme správný tvar, který už musí být založen při výchovném řezu tvarovaného prvku.
Základní schéma tvarování živých plotů počítá nejčastěji s řezem dvakrát ročně - v zimě a v létě. Jen výjimečně postačí jen jeden řez, zpravidla zimní. Naopak u plotů a stěn, u kterých chceme dosáhnout opravdu reprezentativního vzhledu, opakujeme řez třikrát i vícekrát za rok.
Zimní řez provádíme v době vegetačního klidu koncem podzimu po opadu listů nebo v předjaří před rašením, dokud neproudí míza, případně za bez- mrazých dnů kdykoliv v zimě. Předjarní období je ovšem nejvhodnější.
Základním obdobím pro letní řez je konec června, maximálně začátek července, tj. doba, kdy dřeviny ukončují první jarní období růstu. V té době již ptáci, kteří velmi rádi zakládají svá hnízda v živých plotech, vyvedli svá mláďata.
Pouze jediný, zpravidla zimní řez, postačí při menších nárocích na reprezentativní vzhled plotu u pomalu rostoucích, většinou stálezelených dřevin. Naopak živé ploty a tvarované stěny na reprezentativních plochách, například v historických zahradách, se v létě stříhají dvakrát až třikrát, protože jsou potom hustší a kompaktnější.
Výjimkou ze základního schématu zimního a letního řezu jsou živé ploty tvořené druhy, které kvetou časně na jaře (například zlatice - Forsythia). Chceme-li si jejich květů užít, neděláme klasický zimní řez, ale řežeme je později, hned po odkvětu koncem dubna a počátkem května. Řez bychom měli dokončit dříve, než se vytvoří nové výhony.
K řezu používáme nejčastěji elektrické nůžky na živé ploty, jen na opravdu krátké nízké plůtky stačí použít ruční nůžky, tzv. špalírky. Na rozsáhlé vysoké ploty se používají také motorové nůžky s benzinovým motorem. Jsou výkonné, není nutný přívod elektrického proudu, ale jejich nevýhodou je často větší hmotnost a zejména hlučnost.
Před tím, než začneme plot řezat (stříhat), si jej pozorně prohlédneme a zkontrolujeme případná poškození. Pokud objevíme nějaká volná místa, zaplníme tyto mezery sousední nesestřiženou větévkou, kterou zapleteme přes poškozené místo a upevníme drátkem nebo motouzem.
Tvarovací řez nesmí být tak hluboký, abychom odřízli letorosty až na loňské dřevo, protože tím bychom ztížili obrůstání (nejde-li o zmlazení starého plotu). Vysoké živé ploty, které tvarujeme na výšku 2 m a víc, musíme stříhat kónicky. Ztížení by mělo u vysokých živých stěn a plotů činit asi 5 až 8 cm na každý výškový metr.
Při tvarování nově vysazeného plotu dosahujeme požadované výšky postupně, nikdy nespěcháme a nenecháváme vysazené dřeviny hez řezu vyrůst do větší výšky. Vysazené dřeviny radikálně seřízneme ihned po výsadbě a na radikální řez nezapomeneme ani v následujícím roce. Dřeviny, které bychom nechali vyrůst najednou do větší výšky, by se ve spodní části dostatečně nerozvětvily a takový živý plot by pak byl ve spodní části řídký nebo dokonce úplně holý („nohatý“).
Zmlazovací řez
Radikální (úplné) zmlazení se provádí úplným seříznutím všech větví těsně nad zemí v zimě nebo v předjaří. Mohou se ponechat maximálně 5-10 cm dlouhé čípky. Vybírat výmladky, které se již v keři začaly spontánně vytvářet, práci nepřiměřeně komplikuje a nemá valný smysl. Vzniklou „holoseč“ je obvykle vhodné využít také k radikální očistě prostoru od odpadků a vytrvalých plevelů, které se v neprostupných keřích shromažďují. Je-li to možné, tak alespoň trochu nakypříme půdu mezi keři a keře pohnojíme (zamulčujeme) vrstvou dobrého kompostu. Ponechané báze keřů obvykle reagují mimořádně silnými výmladky, které je nutné v následujících dvou až třech letech zapěstovat.
V prvním roce po tomto radikálním zásahu odstraníme všechny slabé a přebytečné větve, ponechané větve mírně zakrátíme a vytvoříme základ nové koruny. Dbáme při tom na přirozený tvar keře. Reakce keře na zásah bývá obvykle natolik bouřlivá, že je nutné věnovat zapěstování nového tvaru i druhý, případně třetí rok po zmlazení.
Při radikálním zmlazování keřů bereme v úvahu rovněž jejich působení v místním ekosystému - husté keře jsou podmínkou existence celé řady ptačích druhů, které v nich hnízdí. Zásah se proto snažíme rozfázovat na více let, tak, aby vždy zůstala zachována alespoň část příležitostí pro hnízdění. Při vhodném rozfázování nemusí také dojít k dramatickému snížení kompoziční funkce zmla- zované skupiny. Zmlazené keře dosahují plné funkčnosti během tří let.
Délku periody radikálního zmlazení ovlivňuje především druhová příslušnost keřů. U velkých keřů, které nevytvářejí příliš hustý porost (například svídy, zlatice a podobně) se může jednat o periodu deset, patnáct i více let. Naopak drobné husté keře (především nízké tavolníky) je možné opakovaně zmlazovat v krátkých intervalech, třeba jeti pěti let.
Akce - slevy
Habr obecný
Jilm sibiřský
Jehličnaté dřeviny
Listnaté dřeviny
Exotické dřeviny
Soliterní stromy
Kvetoucí keře
Trvalky
Půdokryvné rostliny
Pnoucí rostliny
Drobné ovoce
Byliny - léčivky
Trávy
Vánoční stromy
Semena okrasných dřevin
Zvířata, krmivo
Příslušenství
Realizace, údržba
Kovářské výrobky