Základní typy živých plotů

Nejčastěji se živé ploty rozdělují na tvarované (stříhané) a volně rostoucí. Jiným důležitým dělením je rozdělení na živé ploty stálezelené a opadavé. Dalším hle­diskem může být otázka účelu, pro který je pěstujeme.

Tvarované (stříhané) živé ploty

Tvarované živé ploty a stěny se stále těší veliké oblibě. Jejich výhodou jsou menší nároky na prostor, dobře se proto hodí i do malých zahrádek. Při jejich tvarová­ní je možné do určité míry popustit uzdu fantazii, stávají se svébytným, výrazně architektonickým prvkem, který nemusí plnit pouze funkci ohrazení pozemku, ale může se posunout i do středu zahradní kompozice. Přestáváme pak většinou mluvit o živém plotu a hovoříme spíše o tvarové stěně.

Tvarování živých stěn, plůtků nebo jen jednotlivých dřevin dovedlo k abso­lutní dokonalosti baroko. Ve formálně řešených zahradních kompozicích ale mají, v moderní podobě, důležité místo dodnes. Tvarované živé ploty velmi dob­ře zapadají do urbanizovaného prostoru, do zahrad uvnitř zástavby. Na venkově, zejména v zahradách otevřených do volné krajiny, působí nepřirozeně a jejich použití zde se raději vyhněme.

Volně rostoucí živé ploty

Volně rostoucí živé ploty jsou mnohem náročnější na prostor, ale mohou být také podstatně pestřejší. Nemusí se vysazovat jen z jednoho druhu, ale použité druhy lze namíchat tak, že svými květy nebo výraznými plody poutají pozor­nost od jara až do podzimu. Volně rostoucí živé ploty působí přirozeněji a mají nezastupitelné místo v krajině a ve venkovských zahradách. Pokud to prostorové poměry umožní, nic nebrání ani jejich použití v urbanizovaném prostředí.

Stálezelené živé ploty

Stálezelené živé ploty bývají nejžádanější, protože jsou spojovány s předsta­vou plné celoroční funkčnosti. V soukromých zahradách se pro jejich výsadbu používají téměř výhradně zeravy (Thuja sp.). Zeravy jsou nepůvodní (introdu- kované, exotické) druhy dřevin, které u nás působí poměrně cizorodě. Málo využívanou, ale velmi vhodnou alternativou k zeravům může být náš domácí tis (Taxus baccata), který byl hojně využíván v historických zahradách. Do horských a podhorských oblastí je obzvlášť vhodný běžný smrk (Picea abies), který zde působí velmi přirozeným dojmem. Jehličnaté dřeviny ale nejsou jedinou možností pro vytvoření stálezeleného plotu. Použít lze i neopadavé listnaté dřeviny, například bobkovišeň (Laurocerassus officinalis), zimostráz (Buxus sempervierens) nebo stálezelený kultivar ptačího zobu (Ligustrum vulgare 'Atrovirens').

Opadavé živé ploty

Živé ploty z opadavých dřevin jsou u nás neprávem opomíjené. Kvalitně založený a udržovaný živý plot z dobře zvoleného opadavého druhu poskytuje i v zimě poměrně slušnou optickou clonu a kromě toho má další výhody - je mnohem dynamičtějším prvkem, který nejenže mění barvu olistění, ale může i kvést. Výběr vhodných druhů je mnohem širší a dřeviny většinou také lépe zapadají do naší krajiny.

Opadavým druhům dřevin, které se hodí pro výsadbu tvarovaného živého plotu, vévodí náš domácí habr (Carpinus betulus). Habr známe spíše jako lesní strom. Je úžasně plastický, výborně snáší řez a regeneruje i z pařezů. Toho se běžně využívalo při zakládání lesa - habrový les se po vykácení znovu nevysazoval, jen se vyjednotily výmladky, které po vykácení na pařezech vyrašily. Pone­chal se jen jeden nejsilnější a z něho pak vyrostl nový habr. Les, který se obnovo­val tímto způsobem, se nazývá pařezina.

Výbornou regenerační schopnost habru lze využít i pro zakládání tvarova­ných živých plotů. Dají se z něj vytvořit jak docela nízké, třeba jen metr vysoké plůtky, tak i několikametrové tvarované stěny (obr. 7). Mimo to má habr ještě jednu zajímavou vlastnost - často na něm zůstává suché listí až do jara a opadá teprve tehdy, když už raší listí nové. I během zimy je pak takový habrový plot téměř neprůhledný.